Aj, blahoslavený

1. Aj blahoslavený, kterému z milosti jsou zde odpuštěny jeho nepravosti; blahoslavený muž, jehož zlost přikryta a jemuž hřích nijak Pán Bůh nepočítá. 2. Já když jsem ukrýval a tajil své zlosti, vždy jsem smuten býval, chřadly ve mně kosti; maje ve dne, v noci přetěžké svědomí tak, že všecky moci v těle mém vyschly mi. 3. Proto jsem umínil hříchů netajiti, v čem jsem se provinil, Pánu se kořiti. A jak se to stalo, milosti jsem došel, srdce mé zplésalo, zármutek můj odšel. 4. Za to budou Tebe prosit všichni svatí, neb člověk sám z sebe nemůž než klesati; však srdcím kajícím útoky a svody k Tobě vzdychajícím nepřinesou škody. 5. Bože, Tys má skrýše, můj hrad, mé spasení, má přebídná duše jen k Tobě má zření; proti pokušením Ty sám zachováš mne, vítězným plesáním slavně obdaříš mne.