Ty sytíš lačné srdce mé

1. Když volá Pán na stádo své, jež důvěrně ho zná. My za tvým hlasem půjdeme, srdce jsou radostná. Ty sytíš lačné srdce mé tím nejlepším, co máš. Přijď, nasyť nás chlebem života, jímž jsi sám, Pane náš. 2. A z našich rtů se line zpěv chvály a vděčnosti, že pozval jsi nás nehodné ke stolu milosti. Ty sytíš lačné srdce mé tím nejlepším, co máš. Přijď, nasyť nás chlebem života, jímž jsi sám, Pane náš. 3. A kalich námi sdílený je smlouvou v krvi tvé, kéž Boží lid v ní spojený navěky zůstane. Ty sytíš lačné srdce mé tím nejlepším, co máš. Přijď, nasyť nás chlebem života, jímž jsi sám, Pane náš. 4. Nikdo není s to vystihnout tvou svatou přítomnost, že s hříšnými chceš přebývat co nejvzácnější host. Ty sytíš lačné srdce mé tím nejlepším, co máš. Přijď, nasyť nás chlebem života, jímž jsi sám, Pane náš. 5. Tys vydal v oběť život svůj, chcem též nezištní být svým bratřím, sestrám v pravdě vždy a v lásce posloužit. Ty sytíš lačné srdce mé tím nejlepším, co máš. Přijď, nasyť nás chlebem živo ta, jímž jsi sám, Pane náš.