Ozdobiž se duše milá

1. Ozdobiž se, duše milá, hleď bys více nehřešila; opustiž skutky temnosti, přistupiž k jasné světlosti, neb, aj, Pán, který tě spasil, hody tobě teď připravil, host velebný dárce všeho vstoupit chce do srdce tvého. 2. Ach, jak velmi žádostivá duše má je i žíznivá po Tobě, příteli lidský, po kterém já toužím vždycky. Ó, bych nápoj ten nebeský dosáhnout mohl z té stezky a přes toto své dychtě ní stal se s Bohem sjednocený. 3. Komu rozumu dostane, by pochopil ten div Páně, že chléb tento nepřestává, buď tisícům se rozdává? Tímž způsobem kalich svatý nápoj zůstává bohatý: Ó, tajemství neslýchané, Duchu Božímu poddané! 4. Však když pokání činíme a slovu Páně věříme, bývá srdce zatemněné Duchem Božím osvícené, který nás vede k dobré mu a k předsevzetí svatému; tak život náš obnovuje, víru v Krista posilňuje. 5. Teď užitky stolu Páně hodným hodovníkům dané: víra, láska, osvícení a s Bohem věrné spojení; kdo pak s pokáním prodlévá, ten též nehodně užívá, aniž dojde rozhřešení, ale věčné odsouzení. 6. Ježíši, slunce života, Tys má radost i ochota, Ježíši, mé občerstvení, srdce mého potěšení, aj, teď k nohám tvým se kladu, pomoz vstáti z mého pádu, pro užitečné jedení Tobě ke cti, mně k spasení. 7. Z lásky jsi z nebe sestoupil, bys mne hříšného vykoupil, život svůj za mne kladoucí a smrt přehořkou nesoucí; to kdyžs ráčil podstoupiti, neželels krve prolíti, kterou mne teď občerstvuješ, co svědčí, že mne miluješ. 8. Ježíši, chlebe pravdivý, dej, ať jsem vždy Tebou živý; učiň mne hosta hodného stolu svého nebeského, ať vždy, když s Tebou hoduji, na tvou lásku pamatuji a s Tebou tam na výsosti žiji ve věčné radosti.