Ó, Bože! Já nemohu dosti

1. Ó, Bože! Já nemohu dosti za tvé slovo děkovati; přes Krista mne vedeš k moudrosti; ó, jak Tě oslavovati! Bych neznal tvého učení, málo bych měl potěšení. 2. Byl bych v bludu, v nebezpečenství, na cestách tmavých, nejistých; stíhalo by mne zlořečenství hříchů a skutků nečistých i s pokutou v každou dobu bál bych se smrti a hrobu. 3. Ale ze všech těchto temností, bludů, také hříchů moci, ráčil slova svého jasností Kristus Pán mne již vymoci, ukázav mi podle rady Nejvyššího cestu pravdy. 4. Já vím, k čemu mne stvořil Bůh můj, znám všecky své povinnosti; nemá v smrti usnouti duch můj; kdo v Tě věří, živ jsa v ctnosti, Jezu, dobře má obstáti, s Tebou v slávu se dostati. 5. Ó, Bože, pomáhej s vděčností toho dobrého učení následovat s stálou pilností a z něho brát potěšení; nedej žádnému posměchu vzíti mi toho prospěchu.