Bůh je můj hrad

1. Bůh je můj hrad a duch můj rád má k slovu jeho zření. Bože, toť vím, že zde chodím vírou, a neviděním. 2. Dej pravého slova svého / moci mi okusiti; / nedopusť mne, milý Pane, / od víry odloučiti! 3. Tvé slovo jest mých světlo cest! / Ono mne pravdě učí / a jak Tobě v každé době / sloužit mám, mi poroučí. 4. Duše hodnost, nesmrtelnost / tvé slovo vysvětluje, / po časnosti ve věčnosti / mne život následuje. 5. Uložení o shlazení / lidských hříchů a zlostí / já bych neznal, kdybych nebral / z tvého slova světlosti. 6. Nyní v smutku a zármutku / pro hřích nemám zoufati; / Ty odpouštíš a mne učíš / vírou ,Otče!‘ říkati. 7. Obnovení, posvěcení, / k spasení mám být pilný; / však toho sám nevykonám, / tvé slovo mne posilní. 8. Dej, ó, Pane, ať zůstane, / tvé slovo mou žádostí, / osvícením, potěšením, / mocí k věčné radosti!