Svatý je Bůh náš na nebi

1. Svatý je Bůh náš na nebi, svatí jsou i chrámové, kde slávu jeho velebí věrných sborů hlasové. Svatý, svatý budiž nám, ó, křesťané, ten to chrám. 2. Ó, jak mnohý v hluku prací na duši zapomene, od nebe srdce odvrací, slouží zemské mamoně. Na svou duši vzpomeň! – k nám volá každý Boží chrám. 3. Tu hle, všichni s nábožností Bohu svému zpíváme, v pokoře a důvěrnosti před svým Otcem klesáme; nebo tento svatý chrám k poctě Boží slouží nám. 4. Aj, zde mnohé sestry, bratry, vůkol sebe spatřuji; než zdali, jak na mne patří, vroucně všecky miluji? V tomto chrámě Kristus sám: „Milujte se,“ mluví k nám. 5. Kdo věčně po Bohu touží, toho čeká spasení; než, kdo hříchu v světě slouží, pospíchá k zatracení; co je hřích, co Bůh, to nám zjeví v chrámě Kristus sám. 6. Hospodine svatosvatý, / ó, jaké to blažení! / Tebe, lásku pravou znáti, / naleznout potěšení; / pročež svatý, svatý nám / bude vždycky tento chrám.