Věřme my v svého Stvořitele

1. Věřme my v svého Stvořitele, v Boha Otce všemohoucího, nebe, země učinitele, v své podstatě nepočatého, v bytí neproměnného a velebného, jenž se v každém tvoru divně zjevuje, sám sebou všecko obživuje, 2. Věřme také i v Syna jeho, jenž se z Otce před věky rodí, v Pána svého nestvořeného, jehož moudrostí všecko stojí. Ten pro lidské spasení dal se k zmaření, z nebe vstoupiv v život přečisté Panny, narodil se z ní bez poskvrny. 3. Jenž pod Pontským Pilátem trpěl, ukřižován umřel i pohřben. Sestoupil k vězňům až do pekel, třetího dne předivně vzkříšen. Vstoupil jest na nebesa, sám sebe nesa, aby přijal pravice božské správu, velebnost královskou i slávu. 4. Odtud má osobně přijíti k soudu živých i také mrtvých, věrně své od zlých rozloučiti, vzíti do příbytků nebeských. Hříšníky odsouditi i zapuditi do ohně pekelného s ďáblem zlostným k mukám věčným a přezlostným. 5. Věřme my i v Ducha svatého, dárce věrných i těšitele, v Pána Boha dobrotivého všech zvolených posvětitele, Otci, Synu rovného, jednobytného, jenž svou podstatou božskou vše zdržuje a vesmír svatě naplňuje. 6. Věřme v jedinou Církev svatou, v níž jest všech svatých obcování, v kteréžto máme službu pravou, svědomí svých k ujišťování, hříchů všech odpuštění i nevážení z milosti božské pro Krista samého a víru, kterou máme v Něho. 7. V tom čekejme pravdy naděje / těla budoucího vzkříšení, živo ta, jímž sám Bůh daruje v slávě v nebeském utěšení, bychom v tvář jeho hledíc, v Něm rozkoš majíc, došli nasycení dokonalého. Amen. Dej nám dojíti toho.