Bože, jehož moc a síla

1. Bože, jehož moc a síla mnohá učinila díla a celý svět zdržuje: já tvou dobrotu spatřuji, když to množství považuji, mysl má se zdvihuje k Otci, Tvůrci! Ach, když svatě patřím na Tě, Slitovníka, vidím pro sebe hříšníka. 2. Když patřím na tvá nebesa, / tu můj zrak se vzhůru nesa, / tvou dobrotu spatřuje. / Krásný běh těch světel nebe, / jež jsou stvořena od Tebe, / mé mysli povzbuzuje / k chvále, stále / bych Tě vzýval, vděčně zpíval Tobě na čest: / Otče, tvá moc veliká jest! 3. V nečasích, v bouřkách, v povětří, / které rozkazů tvých šetří, / tvou dobrotu spatřuji. / Oheň i s vodou všelikou / zvěstuje lásku velikou, / čehož rád pozoruji / a chci vzdáti / chválu Tobě v každé době; ach, tvá síla / mnohá učinila díla! 4. Na tvé zemi, jež nám chleba / dává i všeho, jak třeba / k zachování života, / na lesích, lukách a rolích, / na pahrbcích i údolích / skví se mi tvá dobrota. / Vidím, cítím, / okušuji, že zvěstují věci všecky / tvou dobrotu všude vždycky. 5. Ó, táhni mne od časnosti / k sobě, Pane vší jasnosti, / svou láskou převelikou; / dej ve všem na Tě patřiti, / za vše dobré Tě slaviti / nábožností všelikou, / Otče, Tvůrce! / Dej, ať ve všem Tobě živ jsem, ať se Tobě / dobře líbím v každé době.