Bože, od něhož všecko máme

1. Bože, od něhož všecko máme, svět tento jest dům prostranný, v něm mnohé dary nalézáme, které dáváš jak se líbí; za ně buď jménu tvému čest, Bože! Kdo Tobě rovný jest? 2. Kdo může lidi všecky sčísti, kteří dnes při tvém stolu jsou? Ty však každému dáváš jísti, Ty krmíš je dobrotou svou; a působíš, že krajina jedna každá svou živnost má. 3. Ty činíš, že lidé v naději osívají zem pro zboží, které časem svým shromažďují, když ruka tvá to rozmnoží; jasno, vítr i déšť ranní rozkaz tvůj ochotně plní. 4. Tak země pokrm lidem dává; a každý se tomu diví, že pole chlebem se nám stává, co mrtvé je, to nás živí; mnohem více, tedy tělo, to povstane, jež zemřelo. 5. Vždy však, nechceme to tajiti, tvé požehnání nás živí, cokoli můžeme užíti, má slávy tvé být znamení, rty i srdce mají Tobě díky vzdávat v každé době.