Zahradu znám jednu

1. Zahradu znám jednu roztomilou, má hor bujných pevné vroubení, věnce majíc tvářnost ušlechtilou, je to Eden v zemském bydlení. 2. Ples umlknul, zvadlo jarní kvítí, léto zlatých klasů zbaveno, a to slunce, co na nebi svítí, jestiť rouchem smutku zastřeno. 3. Dlouhá zima; výše dvě století v tuhých smrti vazbách hynulo: j, tu Pán a jeho zas objetí příkrov Bílé hory svinulo. 4. Praskly ledy, jaro zase pučí, zas se luh i palouk zelená, zase vděčné plesy sadem zvučí, zase doba kyne blažená. 5. Na té svaté, požehnané roli, od pradávných otců zděděné, každý chop se práce, kdo jest koli, žeň by schystal vlasti milené.