Ó Bože, hořím žádostí

1. Ó, Bože, hořím žádostí, když myslím na ty výsosti, v nichž lid svůj někdy spojíš, kde pravice tvá laskavá, se z nových divů poznává, jež věrným svým tam strojíš! Moje srdce láskou k Tobě plá, když sobě připomínám, že i já tam jednou vjít mám. 2. Co jsou i světské rozkoše naproti oné útěše, již Bůh tam věčně přeje! Je krásný sic i tento svět a mnohý spanilý zde květ se libě na nás směje, však zde každé kvítko vnadné brzy vad ne. Pravé štěstí může nám jen v nebi kvésti. 3. Tam k příbytkům tvým se srdcem vroucně toužebným po všecky časy vzhlížím. Ó, dobrotivý Pane můj, Ty sám mě k tomu napravuj, ať Tobě vždy se blížím, ať Tě v bázni obdivuji, následuji a po boji vesel vejdu v radost tvoji!