Text
 1. Smutný čas nynější, 
rozvažuj, člověče,
nech světské rozkoše 
a obrať své srdce.
Pomni na smrt Pána svého,
že netrpěl pro jiného, 
než pro tě samého.
2.	Vejdi do zahrady,   
jak se v krvi potí,  
žalostně vzdychaje,  
vidí kalich smrti;   
Pán mocný nebes i země  
vše to chce snášet pro tebe, 
ó, hříšný člověče.
3.	Pohleď a uvidíš  
tam Jidáše zrádce,   
jaký zástup vede   
na Pána Ježíše,  
dal se jíti a svázati,  
jen abys byl vděčen smrti,  
ó, člověče bídný.
4.	Pohleď, jak Ho vedou   
k Annášovi zlému,   
tuze svázaného,  
Pána nevinného;  
políčky, též i plivání  
rád snáší pro tvé spasení,  
člověče přebídný.
5.	Hle, jak Ho bičují,   
též i korunují, / že místa celého   
na něm nikde není;   
krev oči i tvář zalévá,  
vzpomeň na to, duše věrná,   
nebo jsi tím vinna.
6.	Pohleď, jak jde z města  
na místo popravní,  
pod křížem padaje,  
jsa všechen ztrápený;  
již podstoupil smrt nevinný,  
ty jsi vinen hříchy svými,  
člověče přebídný.
7.	Proto, ó, člověče,   
vida Pána svého  
pro tebe s krutostí 
na kříž přibitého,  
lituj a plač, čiň pokání, 
dokud čas máš smilování,  
tak dojdeš spasení.