Text

1. Smutný čas nynější, rozvažuj, člověče, nech světské rozkoše a obrať své srdce. Pomni na smrt Pána svého, že netrpěl pro jiného, než pro tě samého. 2. Vejdi do zahrady, jak se v krvi potí, žalostně vzdychaje, vidí kalich smrti; Pán mocný nebes i země vše to chce snášet pro tebe, ó, hříšný člověče. 3. Pohleď a uvidíš tam Jidáše zrádce, jaký zástup vede na Pána Ježíše, dal se jíti a svázati, jen abys byl vděčen smrti, ó, člověče bídný. 4. Pohleď, jak Ho vedou k Annášovi zlému, tuze svázaného, Pána nevinného; políčky, též i plivání rád snáší pro tvé spasení, člověče přebídný. 5. Hle, jak Ho bičují, též i korunují, / že místa celého na něm nikde není; krev oči i tvář zalévá, vzpomeň na to, duše věrná, nebo jsi tím vinna. 6. Pohleď, jak jde z města na místo popravní, pod křížem padaje, jsa všechen ztrápený; již podstoupil smrt nevinný, ty jsi vinen hříchy svými, člověče přebídný. 7. Proto, ó, člověče, vida Pána svého pro tebe s krutostí na kříž přibitého, lituj a plač, čiň pokání, dokud čas máš smilování, tak dojdeš spasení.