Ó, země hleď, tvá spása

1. Ó, země, hleď, tvá spása, tvůj život a tvá krása na kříži zhasíná. Ten Kníže velebnosti však rány, smích a zlosti již tiše od všech přijímá. 2. Pojď blíž a slyš, kdo sténá; to ústa zkrvavená v bolesti sevře ní. A srdce, jemuž trýzně teď vládnout chtějí přísně, zná jenom pláč a úpění. 3. Kdo Tě to krutě ztýral, kdo se Ti naposmíval, když bylo Ti tak zle? Vždyť hříchu neznáš špínu, zlou ani malou vinu, jak my a naše děti zde! 4. To já a moje činy, mé zrady a mé viny jsou příčinou tvých běd. Jak písku, který leží u moře na pobřeží, i mých je hříchů bezpočet. 5. To já měl každodenně nést svůj trest zaslouženě a končit v temnotách. Tys zvolil moji cestu, vzal tíhu mého trestu, mé odsouzení a můj strach. 6. Co mohu dát Ti, Pane? Jen cáry roztrhané, můj život – stálý hlad. Však jedno sevřu pevně, tvou lásku, která ve mně chce všechno světlem rozeplát.