Ó, Beránku, kdo lásky Tvojí

1. Ó, Beránku, kdo lásky tvojí zná nevistihlé hlubiny? Kdo pochopí, cos trpěl v boji, Ty čistý, svatý, nevinný! Jak ovce tichá na zabití byls veden na vrch Golgaty, až na dno chtěl jsi kalich píti, ó, Jezu, na kříž přibitý. 2. Zlo temnosti Tě obklíčilo, však s Otcem v stálém spojení jsi skončil slavně celé dílo k cti Boží, lidem k spasení. Svou lásku zjevils na Golgatě, však člověk nes’ Ti zášť a smích, Ty splnils vůli Boží svatě, my dovršili tam svůj hřích. 3. Ó, Beránku, my ve slabosti dík vřelý Tobě neseme, však plně jednou, mdlob svých prosti, Tě chválit v nebi budeme. Tvou obětí až k nebes výši se v slávu tvoji smíme vznést, kde vládnout budou s Tebou tiší a Tobě vzdávat chválu, čest.