Kdo přehlížel by toho

1. Kdo přehlížel by toho, jenž v paměti nás má, Jak lásky zvážil mnoho, již srdce okřívá! Já v těžkém zmíral hoři, On přišel, kříž můj sňal; má duše láskou hoří a zpívá píseň chval. 2. Jak toho rád bych neměl, jenž láskou ke mně plá! Jak naň bych já zapomněl, jenž mírem v duši vlá! On, který shlíží z kříže, mou hanu nese sám; což nezve On mne blíže: Pojď k nebes výšinám? 3. Jej věčně rád chci míti, jenž zahnal smrti sen a v hoři s duší cítí a její tlumí sten; jenž v poslední tu chvíli mne věrně podpírá, že na mé pouti k cíli má víra nezmírá. 4. On k spáse dává v moci mně svaté slovo své, z běd vyvádí mě noci, mou šlépěj k nebi zve, sám trůn chce ve mně míti v své záři milosti; jak neměl bych Jej ctíti vždy v stálé vděčnosti? 5. V mé radosti i hoři mě osvěť obraz tvůj a v lásky svojí moři slož bídu a hřích můj! Své srdce, žití celé já Tobě oddávám; Ty v nebes brány skvělé, tam domů, veď mne sám!