Beránek jde, nese dluhy

1. Beránek jde, nese dluhy světa i synů jeho; již vykupuje své sluhy z otroctví přetěžkého. Jsa mdlý, nemocný vstupuje, radosti neokušuje, snáší zlé s pohaněním. Rány, jizvy, smrt, bolesti pro nás hříšné ráčil nésti a dí: Rád vše podstoupím. 2. Beránek ten jest náš přítel a bratr našich duší, kterého Bůh vyvolit chtěl, jemuž všecka čest sluší. Syn pak jeho pamětliv nás, přišel z nebe na svět pro nás; kdo může lásku jeho dostatečně pochopiti a hodně ji vychváliti, již nám dal Bůh skrz Něho? 3. Tak se dal ochotně za nás v oběť pro přestoupení, usmrcen na kříži pro nás, by nám věčné spasení vydobyl, které jsme byli svými hříchy utratili; tak milost nám stala se. Ó, náš Beránku, co Tobě za to dáme, žes nás sobě zvolil za bratry zase? 4. Pokud život náš trvati bude na tomto světě, na Tebe chcem vzpomínati, Jezu, a ze srdce Tě vždy upřímně milovati, s bedlivostí poslouchati, věrou držíce se Tě. Přijmi od nás, lidu svého, Tebou draze koupeného, tento slib zde na světě! 5. To i já do srdce svého chci již věrně složiti, žes Ty i pro mne hříšného ráčil hořce trpěti; to bude mé potěšení v mém kří ži, mdlobě, soužení. Ty mne sám rač síliti, abych Tebe, poklade můj, vždy mohl mít za podíl svůj a s Tebou věčně býti. 6. Co mi může smrt škoditi, když Ty mne obživuješ? Co strach, nouze ublížiti, když Ty mne zastiňuješ? Tvá krev je jistá útěcha a naděje mého ducha, byť i vlny soužení na mne ze všech stran se hnaly, i v tom chci zůstati stálý; Tys mé vysvobození. 7. Když pak ze světa mám jíti v radost království tvého, tvá krev rač mne ozdobiti a učinit krásného, abych Tebe tam v radosti moh’ chváliti za bolesti, kterés pro mne hříšného ráčil z lásky podstoupiti. Rač tím víru mou síliti, vjít dej do ráje tvého!