To je ta noc

1. To je ta noc, kdy neskonalou jsem spatřil Boží dobrotu; to dítě, jež s andělů chválou jas vnáší v moji temnotu, a světlo toto přejasné ni tisíc sluncí nezhasne. 2. Patř do Betléma, duše moje, a skrovnou stáj tam vděkem zdob! Hle, záře z této tmavé sluje svou mocí vniká do všech dob, v nich soužení zahání noc, všech hříchů a též smrti moc. 3. V tom světle blaženost zříš jasnou a nebes můžeš vidět cíl; až hvězd a sluncí světy zhasnou, již, kdo ví, málo k tomu chvil, to světlo bude s jasem tvým nebem celým a tvým jměním! 4. Nechť zatím vždy jen jasně plane tvé víry a tvé lásky zář; jen věrným dá Bůh vyžádané a zasvitne jim jeho tvář; ten, chcešli, by ti spomoh’ svit, sám nesmíš v sobě temna mít. 5. Ježíši, Vánoc krásné slunce, svou přízní srdce moje hřej; Ty, vánočních radostí strůjce, to umění sám duši přej, jak v světle já bych chodit měl a jasem tvým se stále skvěl!