Text

1. Prociť, prociť, zanech spaní, zní z věže strážné znenadání: Pustou, temnou, mrtvou nocí hlas volá neodbytnou mocí: Kde panny jste připravené? Již vstaňte, Ženich jde! Své lampy rozsviťte co nanejvíc přistrojte se, již v kráse své mu k slavné svatbě jdete vstříc! 2. Dcera sijónská ze snění procitá v divném rozechvění jak blízko chvíle žádoucí! Její Milý v slávě věčné, pln pravdy, lásky nekonečné již před ní stojí přeskvoucí. Nuž vítej, Ježíši, / náš Králi nejvyšší, v své milosti! Již uveď nás, kde uchystals stůl svatý svého království. 3. Andělé i lidé slabí tam zpěvem svým Tě vděčně slaví, tam radostná jen hudba zní. Města tvého z perel brány nikomu nejsou zavírány, před trůn tvůj smí i poslední. Nad naše myšlení, nad smyslů chápání je láska tvá! Buď pochválen a veleben, na věky zní haleluja!