My čekáme, kdy zavítáš

1. My čekáme, kdy zavítáš, tvůj příchod vyhlížíme; již přijdeš záhy, Pane náš, již málo času, víme! Kdo Tě čeká, se neleká, vstříc s radostným jde plesem; i my své srdce nesem. 2. My čekáme Tě s důvěrou zde za dnů zkoušek víry. Tys snášel kříž svůj s pokorou, jsa laskav bez vší míry. Jak bychom my / zde ve dnech tmy se kříži vzpírat měli, když tvá vůle tak velí? 3. My čekáme Tě, Ty zde již nám srdce vznítils cele. Ty skrytě při nás v duchu dlíš, však jednou přijdeš skvěle, a potom dáš / nám, Pane náš, u sebe pokoj věčný a život nekonečný. 4. My čekáme Tě, přijdi již; viz, srdce vstříc Ti tlukou! Již padá z beder všecka tíž, již prchá starost s mukou. Až, Pane, pak / tvůj spatřím zrak, budu se blahem chvěti a věčný dík Ti pěti!