Jak přivítat mám Tebe

1. Jak přivítat mám Tebe, můj Králi z výsosti, kterému zem i nebe vstříc plesá s vroucností? Ó, Jezu, světlo v duši mi rozsvěť jasné sám, ať jak Tě ctíti sluší, vždy správně vím a znám! 2. Lid prostírá Ti palmy a květy na počest; i já chci pěti žalmy a ducha k Tobě vznést. Ó, dejž, ať zelená se a chvály upřímné ze všech sil v každém čase ať zvučí srdce mé! 3. Zdas něco opominul pro radost mou a čest? Když v bídě své jsem hynul, a zbloudil z pravdy cest, když zbaven cti a slávy jsem ve vyhnanství mřel, Tys přišel, Přítel pravý, a ráj mi otevřel. 4. Plakal jsem v smrti strachu, Tys rozbil hrobu mříž. Byl snížen jsem až k prachu. Tys v svou mě zdvihnul výš, čest, pokoj, věč né jmění mi vrátils v hojnosti, a ještě konce není tvé božské milosti. 5. Nic z rajského Tě místa nevedlo v stánek náš než milost vroucí, čistá, jíž k všemu světu pláš, chtě ze všech muk a strastí a z nevýslovných bíd, jak i z pekelné pasti svůj vykoupiti lid. 6. Poslyš, ty smutné stádce, a v srdce si to vpiš, že ke konci se vkrátce tvá úzkost schýlí již. Aj, ve dveřích již stojí tvůj Pastýř laskavý, On všechny rány zhojí a křivdy napraví. 7. On v oblaku se blíží, by vzpurné odsoudil, a na své s láskou shlíží, dá v nebi jim svůj díl. Ó, přijdiž, Přežádoucí, a ve svou vem nás říš, kde, Slunce nehasnoucí, se věčnou slávou skvíš!