Jak jasně svítíš

1. Jak jasně svítíš, hvězdo má, můj Pane, lásko upřímná, jsi z rodu královského. Ač z Jákoba ses narodil, jsi Ženich můj, Pán všech sil a radost srdce mého. Slavný, vzácný, moje spása, štěstí krása, hojnost všeho. Oslavuji Pána svého. 2. Tys perla, jež se zjevila Bůh chtěl a Panna povila hned nebeského Krále. Jak příslib věčné radosti tvé slovo plné milosti zní v srdci neustále. Milý, bílý / květe z nebe, vítám Tebe, sladká mano, nad kterou nic není známo. 3. Žár lásky ve mně rozněcuj, chci zářit jako odraz tvůj, mé slunce nehasnoucí; být jako dobrá ratolest, jen šířit slávu tvou a čest, nést plody nevadnoucí. Tebe z nebe stále čekám, vstříc Ti spěchám, drahý Pane, v Tobě srdce odpočine. 4. Bůh dává záblesk radosti, když mluvíš ke mně z výsosti, můj Pastýři a Vládce. Tvé slovo je mou potravou, tvé tělo, krev tvá obživou, jíž sytíš svoje stádce. Půjdu, najdu tvoji lásku, dals ji v sázku pro své ovce. Usmířils nám znovu Otce. 5. Dřív nežli svět se světem stal, Bůh v Kristu už se ke mně znal, tak jako otec k synu. Pán Ježíš si mě oblíbil, jsem jeho a On je můj díl, s Ním nikdy nezahynu. Sláva! Dává život věčný, nekonečný při svém trůnu. Odpočinu v jeho lůnu. 6. Nechť harfa vydá zvučný tón, tak aby oslaven byl On, jímž duše moje žije. S Ním hodlám celý život jít, Jej milovat, Jej vždycky ctít, mé srdce pro Něj bije. Plesám, jásám, k Jeho chvále neustále vděčně pěji, zpívám píseň o naději. 7. A nejvíc z toho radost mám, že u dveří už stojím sám můj milý, věrný, drahý. Snad zítra, až se rozední, On řekne slovo poslední, moc hříchu skončí záhy. Jistě, jistě, přijď již, Kriste, světlo čisté, nemám stání, vyhlížím Tě bez přestání.