Text

Jeruzalém, obec slavná, zvaná míru zjevení, na nebesích zbudovaná ze živého kamení, kolem sebe anděly má jak panna sbor svatební. Z nebe k sňatku sestupuje v šatě nad sníh zářícím, nedotčena oddána je s Pánem světa nejvyšším: ulice, zdi, vše se skvěje na ní zlatem nejčistším. Perlami jí září brány otevřené dokořán každému, kdo zásluhami svými přiváděn je tam: když pro Krista snášel rány v Boží vůli odevzdán. Otesány, obroušeny vybrané ty kameny, jsou na vhodná místa všechny rukou Mistra vloženy, by tvořily v chrámu stěny, ladným slohem skloubeny. Slávu Bohu nejvyššímu vždy ať vzdává lidský hlas, stejnou Otci, stejnou Synu i Duchu, jenž těší nás, úcta, moc buď Hospodinu na věky po všechen čas. Amen.