Studně nepřevážená všech božských milostí (Studně nepřevážená)

1. Studně nepřevážená všech božských milostí, k tobě úpí duše má, tvých žízníc sladkostí. Bože, Duchu svatý, jenžs posavad v darech svých předrahých a rozkošných přehojně bohatý. 2. Proto vroucně tě prosím, můj posvětiteli, víry pravé v mém srdci mocný pěstiteli, rozmnožuj ji dále, ať se již nezmenšuje, ale vždy rozhojňuje ke tvé cti a chvále. 3. Při tom i má naděje ať pevnou stálostí před tebou se vždy skvěje bez vší pochybnosti, bych neměl doufání v darech pomíjejících, však věčně trvajících a v tvém smilování. 4. Vladaři můj výborný, braň a posilň mne sám, by libý neb odporný vítr sem ani tam mnou nemoh viklati, nýbrž ať v každé době důvěřuji se tobě, rač mi pomáhati.