Velebí má duše (SR - čtvrtek Závěr)

1. Velebí má duše v plesu a radosti Pána věčné spásy, jenžto dnes s výsosti shlédl ke své dívce pokorného srdce, v lásce a milosti. 2. Aj, již od té chvíle zástupy národů v neustálé chvále po světa obvodu slaviti mne budou, dívku Páně chudou, v radostném závodu. 3. Veliké mi věci Hospodin učinil, Pán mů] nejvýš svatý ve mně si zalíbil. Duši bohabojné dary nebes hojné od věků připravil. 4. Ramenem své moci pyšné On rozptýlil, sesadil i mocné, snížené po­výšil. Nasycuje lačné, bohatce však prázdné od sebe propustil. 5. V lásce své se ujal národa sva­tého, pamětliv jsa slibu, praotcům da­ného, z Judova že rodu přijde spása lidu od Boha věčného.