Text
1. Proč krutá je tato doba,
když v lidech je svár a lidská zloba.
Proč jedni štěstím oplývají,
jiní slzy bolesti prolévají.
2. Ty nevíš sám, proč se to stalo,
snad tvé štěstí se málo namáhalo,
cítíš se sám, tiše tápeš,
mělo se tak stát, snad už to chápeš.
3. Neklaď si vinu na bedra svoje,
možná stala se chyba, nebyla tvoje,
to mezi lidmi se často stává,
že lidský osud rány dává.
R: Pro tebe několik slov mám,
toho co se stalo nelituj, neplač, nezoufej,
svoje trápení mu obětuj.
Pro tebe několik slov mám,
toho co se stalo nelituj, neplač, nezoufej,
svoje trápení mu obětuj.
4. Trvá to dobu dlouhou,
vysvobození stalo se tvou touhou.
Vytrvej kvůli božímu plánu,
on zacelí každou ránu.
5. S tebou trpí, pláče a strádá,
v myšlenkách s tebou se hádá.
Když všechno ztrácíš, vzdáváš boje,
plní sílou srdce tvoje.
6. Když s křížem dál jít se bojíš,
všechno před něho s pláčem složíš.
Objímá tě, s tebou z prachu vstává,
zvedá tvůj kříž, zpět ti ho dává.
R: Pro tebe několik slov mám,
toho co se stalo nelituj, neplač, nezoufej,
svoje trápení mu obětuj.
Pro tebe několik slov mám,
toho co se stalo nelituj, neplač, nezoufej,
svoje trápení mu obětuj.