Text
1. Ani den bílý nezastíní
hvězdu, jež svítí nad jeskyní,
znamení spásy pro lidi.
A přece jenom vroucí víra,
jež nebi srdce otevírá,
tu hvězdu svítit uvidí.
2. Jen pojďte, Syna mého děti,
na jeho krásu pohleděti,
před níž se nebe uklání.
Jen pojďte, pokorní a tiší,
proste a on vás neoslyší,
jste jeho první poddaní.
3. Velebí moje duše Pána,
povznese hlas až nad skřivana,
že na svou služebnici shléd.
Neznámou, chudou, opuštěnou,
jak perlu zdvih´ mě na ramenou
a za podnoží dal mi svět.