Ani žár ani mráz

1. Komu záleží víc na vlastních přáních, nedokáže jít vstříc pýchu svou brání. Prázdno jen v těle, kroky nesmělé, jsou mu údělem, jsou mu údělem. Už ani dotek svůj hřejivý (nemá). Kdo se z lásky dává s úmyslem vážným, ten se štítem stává, andělem strážným. Strach na kolenou je mu odměnou, je mu odměnou, je mu odměnou. A lidský strach na kolenou, je mu odměnou. V duši nespatří ani jeho stín. R: Ani žár ani mráz, ani svět bláhový nezlomí víru v nás, která nás osloví. 2. Ubozí se sklání, schází odvaha. Lidské vrávorání lásku spoutává. Světem zmámení chtějí znamení, k neuvěření, k neuvěření. A světem všichni zmámení jsou. (Co dál?) Komu zlé se příčí, všechno bezpráví, tomu víra klíčí, pýchu nestráví. Pevná touha žít zvedá závaží, každé závaží, těžké závaží. A naše pevná touha žít zvedá závaží. I když jí svět cloumá, už nepoleví. R.