Můj Bože

3275

Autor: Jan Vaněk

Text

R: Můj Bože, vidíš sám, jak se plahočím, nevím kam. Jak živořím, nevím čím, budu v budoucnu užitečným. Můj Bože, chci už znát, co čeká mě, někdy snad. Nedočkavostí přetékám, kdy cestu svou dohledám. 1. Slepý nevidí, bezcitný necítí, nevnímavý nevnímá, kde v životě místo má. A dál zkouší ze všech sil, být si jistý o to dýl, že cesta, co vede výš, mu pomůže donést kříž. (R:) 2. Bojí se temnoty, zkouší nehnutý, strach svůj ovládnout, sám se rozhodnout. A nejistá doba zdá se být, říká: „Musíš pospíšit, šanci rychle vzít a ostatní odložit!“