Otče, do tvých rukou poroučím ducha svého (Žalm 31, OL117)

R. Otče, do tvých rukou poroučím ducha svého. 1. K tobě se utíkám, Hospodine, (+) ať nejsem zahanben na věky, * vysvoboď mě, jsi spravedlivý! 2. Do tvých rukou svěřuji svého ducha, * Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš. R. Otče, do tvých rukou poroučím ducha svého. 3. Všichni nepřátelé mnou opovrhují, + sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, * kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou. 4. Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, * podoben jsem rozbitému hrnci. R. Otče, do tvých rukou poroučím ducha svého. 5. Já však, Hospodine, v tebe doufám, * říkám: Ty jsi můj Bůh! 6. Můj osud je ve tvé ruce, * vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel! R. Otče, do tvých rukou poroučím ducha svého. 7. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, * zachraň mě svou slitovností. 8. Vzmužte se a buďte srdnatí, * všichni, kdo spoléháte na Hospodina. R. Otče, do tvých rukou poroučím ducha svého.