Otče, do tvých rukou poroučím ducha svého (Žalm 31, OL117)

R: Otče do tvých rukou poroučím ducha svého. 1. Pane, utíkám se k tobě, + neponechávej mě v ustavičné hanbě: jsi spravedlivý, vysvoboď mně. Tvým rukám svěřuji svého ducha, vysvobodíš mě, Pane, Bože věrný! 2. Všichni nepřátelé mnou opovrhují, + sousedům jsem pro smích a známí se mne bojí, kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou. Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, jsem zapomenut jako roztříštěný džbán. 3. Já však, Pane, spoléhám na tebe! Tvrdím: "Ty jsi můj Bůh." Můj osud je ve tvé ruce, vyprosť mě z rukou mých úhlavních nepřátel. 4. Rozjasni svou tvář na svého služebníka a zachraň mě svou slitovností. Vzmužte se, buďte srdnatí, všichni, kdo spoléháte na Pána.