Text
1. Brány Tvého sídla
tak vzdáleny mi stále byly
a najednou mám křídla,
co donesou mě k mému cíli.
Jak často byl jsem nízko
a vždy si přál tam k horám vzlétnout
a najednou jsi blízko,
já nemám sílu
teď odmítnout lásku.
2. Ty dny, kdy jsem Tě vídal
a čet Tvou lásku k matce z očí,
denně jsi mě vídal,
věřil, že z cesty neodbočí
kde Tvoje světlo svítí,
do nepoznaných končin zajdem,
kde hvězdy jsou jak kvítí,
já věřit chci,
že spolu najdem lásku,
Boží lásku.
3. Za duše, co ti bloudí,
za duše, který jednou najdeš,
když život se jim hroutí,
říkat budu jim, že nepřestaneš
hojit jejich rány,
i když na Tě zapomněli,
to nejde minout brány,
to nejde nedat Stvořiteli lásku,
Boží lásku.
