Text
1. Od stvoření
vzdálení jsme pár let,
stovky pokolení
jak šel čas změnily svět.
Jedni když jsou, je po nich znát,
že byl tady člověk.
Jedni jak ještěři jdou,
bál by se jich i sám pravěk.
R: Jen mi řekni, co dělat,
když už musím se setkat s duší,
co sytí se tmou.
2. Tak moc chtěl bych žít,
abych neviděl pláč.
Tak moc chtěl bych být s těmi,
co vědí, zda dobro a nač.
Lidem hůř se jde dál,
zborcený věci se napravujou.
Kdekdo to vzdal,
slyšet je dupání, ještěři jdou.
(R:)
3. Věř, Bože můj
jeden pocit mám rád.
Tvým dětem nemůže nikdo vzít,
co jim nemohl dát.
Hned je mi líp,
zas mám sílu jít dál.
Hned je mi líp,
byl jsi to Ty,
kdo všechno mi dal.
(R:)
