Měsíček (Země jak slunko nad obzory vychází)

1. Země jak slunko nad obzory vychází, po tomhle nebi ráda se prochází, kdosi jí zpívá, těm mořským hlubinám, to aby žádný tvor nemyslel, že je sám. 2. On ke svý zemi zády se neotočí, jak dobře je mi z pohledu do očí, někdy se zastydím a pak si skryju tvář, dívám se na lidi, když padám na polštář. 3. Až bude temná noc a děti půjdou spát, nakouknu do oken, kdo jestli má je rád, já přijdu loudit smích až k dětským postýlkám, to aby žádný tvor nemyslel, že je sám.