Text
1. Na počátku věků odpočíval čas,
míjel temný prostor,
netušil nikdo z nás po čem toužil jas.
Nepoznané bytí, mlhovina snů,
z paprskových nití,
předla pro radost zázrak příštích dnů.
R: Nad vodami stál,
nikdo netušil, že se rozední,
jasným světlem plál,
bitvu s temnotou sváděl poslední.
2. Tlukot hvězdných srdcí,
niter prvních hvězd,
zalil prostor hudbou,
čas se nechal vést po té první z cest.
Zaplanulo slunce, jako když puká květ,
jedno z jeho dětí,
to až přijde čas, ponese náš svět.
(R:)
