Bouře

1. Nad obzorem tmavne už zem, zem, co se valí vesmírem. Jen zlomek času je bezedný klid, bude bouře, bude bouře. 2. Pročítám stránky prorockých knih, jak lidé maří životů svých, co bylo, to ztratí smysl a dech, bude bouře, bude bouře. R: Prostorem vesmíru letí roje falešných tváří, šitých na míru, šíří se od země a všichni se tváří, že znají nebeský klid a šrámům na duších tak dobře se daří, tak málo jsme stihli mít a slunko zvolna stále slaběji září, bude bouře. Nad obzorem nemocná zem, tiše se modlí s vesmírem. Hluboko v nás se rozplyne čas, bude bouře. Proč právě přes míru šíří se nákaza na vzdálenost věků, obrana vesmíru už cítí ohrožení dalekých světů, hledá se rušivý zdroj, typický vlivem na svůj život a stáří, jak chladný bezcitný stroj, tam někde u hvězdy, co slaběji září, tam někde u hvězdy, co slaběji září.