Text
1. Pro mě tak všední,
obyčejnej den,
trochu se mračil,
to že déšť si padal jen,
samota snad, či ticho nedělní,
vedlo mě tam,
kde byly dveře kostelní.
R: Jak bych už znal ta místa,
jak bych tu už byl,
jak bych ten vzduch už dýchal,
jako bych už žil.
2. Vešel jsem dál,
už ne tak strašně sám,
mluvil tu kněz, tak stojím,
s lidmi poslouchám,
prý je to Ježíš, kdo můj příběh zná,
proč jen ten jeho kříž
se mi tak hrozně podobá.
(R:)
3. A prý byl ráj,
kde člověk šťastně žil,
když já zavzpomínám, já vím,
já také šťastný byl.
Pak jen stalo se něco jinak,
než Bůh chtěl,
co mě spájelo s rájem,
na to už jsem zapomněl.
(R:)
4. Skončila mše,
vyprázdnil se chrám,
přestalo pršet
a já zůstal s křížem sám,
nebylo cítit horko ani mráz,
jediné, co jsem věděl,
že jsem příště přijdu zas.
(R:)
