Text
1. Do prachu padněte tváří, vždyť je to on,
ulicí města projíždí sám faraon,
ten, kdo si na krku hlavu chce ponechat,
úctu těď musí mu vzdát.
Řinčení gongů s třesk bičů udřených,
třpyt čepelí v ulicích musí zahnat smích,
ten, kdo si na sobě kůži chce ponechat,
do prachu padne a rád.
R: Kliď se kupče s tou karavanou,
ať šelmy vás k večeři nedostanou,
faraón v noci neblaze spal,
klaňte se raději o kousek dál.
Odpusť, Pane, já nejsem tu sám,
otroky zdaleka s sebou tu mám,
fešák z východu či muži jak strom.
No dobrá, teď kliď se,
je tu faraon.
