Text
1. Liják buší na bezradnou zem, už to trvá kolikátej den.
Jenom támhle na kopci se majestátně tyčí koráb.
Celá Země už je v jednom kole,
záře blesků dává hroznej pohled,
hrůza ale neklepe kde dveře svoje má svůj koráb.
R: Jednou řek mi Pán, loď ať postavím,
že má se mnou plán, ať se nebojím.
Za to že ho poslouchám,
zachrání mě můj koráb.
2. Setmělo se, všude kolem pláč,
kroupy řežou jako karabáč.
Já jsem ale v bezpečí, vždyť postavenej mám svůj koráb.
Bouře šílí z dálky duní hrom,
konec asi čeká všechny v tom.
I oni mohli v klidu přežít, kdyby měli svůj koráb.
