Text
1. To vám bylo pozdvižení,
to vám byla mela,
když král nechal do lví jámy
hodit Daniela.
Není žádná psina prožít se lvy
pár dnů v chládku.
/: Snad bych vám to ale měl říct
pěkně po pořádku. :/
R: Daniel, Daniel,
opravdickou víru měl,
Daniel, Daniel,
pevnou víru měl.
2. Kdysi dávno v Babylóně lidé jinak znalí
klaněli se bůžkům, které z hlíny uplácali,
klaněli se bůžkům, ale bůžci nejsou živí,
/: člověk se těm lidem dneska z hloubi srdce diví. :/
R.
3. Daniel si troufal říci: Pane králi, hodlám
klanět se jen Bohu — Tvůrci světa, a ne modlám!
Pohany to — jak je psáno — rozběsnilo velmi,
/: předhodili Daniela před hladové šelmy. :/
R.
4.Bůh byl ve dne v noci s naším dobrým Danielem,
chránil ho před nepříjemným dotíráním šelem.
Kdo má pro strach uděláno, kdo je duše čistá,
/: může být i ve lví jámě klidně optimista. :/
R.
5. Daniel se zvířat nebál, trápilo ho spíše,
že mu pořád hlasitěji kručí kdesi v břiše.
Lvům házeli kusy masa, jemu ani špetku.
/: Kde má člověk ve lví jámě sehnat něco k snědku? :/
R.
6. Bohu bylo Daniela líto, a tak honem
anděly si nechal svolat nejsilnějším zvonem.
Jednomu z nich přikázal: Je okamžitě třeba
/: ve lví jámě obdarovat bratra kouskem chleba. :/
R.
7. Anděl ihned odebral se až do judské země,
na proroka Abakuka spustil celkem jemně:
Pokrm, který v koši neseš, mimořádně voní,
/: podívej, běž ke lví jámě, hoď to jídlo do ní! :/
R.
8. Abakuk se ohražoval: Nevím, kde je jáma,
jakpak můžu odnést jídlo kamsi do neznáma?
Nápravu zde sjednávala andělova ruka,
/: bez řečí za chomáč vlasů čapla Abakuka. :/
R.
9. Anděl spolu s Abakukem za kratičkou chvíli
ocitli se u lví jámy, šťastně byli v cíli.
A když dolů zavolali, ozvalo se: Cože?
/: Ty sis na mě přece vzpomněl! Děkuji ti, Bože! :/
R.
10. Daniel se s chutí najed. A co bylo dále?
Sedmého dne pozvali si k jámě pana krále.
Když uviděl Daniela, Ivy skrčené v rohu,
/: začal zpívat chvalozpěvy Hospodinu Bohu! :/
R.
