K obětování (Dotykem lásky)

1. Dotykem lásky své změníš chleba a víno v tělo své, krev svou, jak v ten večer před Golgotou, dal jsi je blízkým svým, ať navždy jsou jim útěchou, stejně tak chceš je dát i nám, tajemstvím zůstat má, že dlíš v tak malém kousku světa, tvůj je chrám, ty jenž jsi stále přítomný, vždy znovu nám vydán a na smrt jít zas ochotný, zbořit a postavit svůj chrám. R: Všechno dal jsi pro mé spasení, co jen já ti dám. Všechno dal jsi pro mé spasení, co jen já ti dám. Všechno dal jsi pro mé spasení, co jen já ti dám. 2. Jen to, co sám jsi dal ty nám, můžeme vzít a jako dar ti dát, není nic mého bez tebe a přece jsi vždy rád, když dám ti kousek ze sebe z toho, co v srdci právě mám, a tak i já chci teď přijít, i když se zdá, že jsem jen prázdný džbán, svou prázdnotu ti dát a mít víru, že ty jsí Pán, a prázdnota se promění, stanu se obětní dar sám.