Text
1. Jako slunce s ránem spěchá cestou nejkratší,
je kapkou rosy v trávě jak lovec perel zas bohatší.
Zbohatnou jen slovem, že snad pomoc přichází,
doufá, že přijde i jim konec nesnází.
Na co přání tolik mít, přece stačí jenom žít
a když chci jít o kousek dál, kdo jen takhle si to přál
a proč to musí tak být.
2. Jako střepy v písku, když už nejde z džbánu pít,
zakletí do tvarů nedokážou volně žít.
Nadějí, co ztrácí každým dnem svůj lesk a žár,
kdo jen dodá sílu, kdo promění v radost zmar.
Nabrat vodu do dlaní, spadlým listím proběhnout
a tváří zdravit svítání, a když hvězdy volají,
pak pod nebem pokleknout.
