Text
1. Odmítnuté oči prosící,
nezažehnutý knot na svíci,
pro cestu tmou.
Z kříže hledí oči upřené
s otázkou, zda půjdu nebo ne,
nevyřčenou.
Srdce, jinak chladné, z kamene,
když na rány těla pohlédne,
hned poznává,
že to tělo hřeby probodly
jedině pro moje pohodlí,
a pokleká:
R: Vchází Pán do duše,
kterou kdysi
trýzní ran pro sebe připravil si
probodán.
Vchází Pán i dnes mu hřeby klenou
dokořáán tu náruč otevřenou.
Milován.
2. I když jsem Tě včera odmítal,
klečím, o Tvou vůli prosím dál,
ať se stane:
Vím, pomůže duši zjizvené
kapka krve, tělo, slovo Tvé,
jen jediné.
A teď ke mně vcházíš docela.
I když se Ti mysl vzpouzela,
má duše ne.
Pane přijď, a neprodlévej již,
s tělem Tvým chci přijmout i Tvůj kříž,
vítej, Pane.
(R:)
