Text
1. Dávno tomu, v české zemi
žena, klenot mezi všemi,
moudrá kněžna Ludmila, Ludmila,
slouží Bohu, slouží lidu,
léčí rány, léčí bídu,
něžná kněžna Ludmila, Ludmila.
R: Kdo v Bohu žije, i kdyby zemřel,
živ bude navěky dál, kdo v Bohu žije,
i kdyby zemřel, živ bude navěky dál.
Kdo v Bohu žije, i kdyby zemřel,
živ bude navěky dál, kdo v Bohu žije,
i kdyby zemřel, živ bude navěky dál.
2. Panovnice Drahomíra
pevnou rukou vládu svírá,
vadí jí však Ludmila, Ludmila.
Dobrou kněžnu nenávidí,
závidí jí lásku lidí.
Zemřít musí Ludmila, Ludmila.
(R:)
3. Jednou večer na Tetíně,
Písmo svaté na svém klíně,
Boha vzývá Ludmila, Ludmila.
Vrazi vnikli nestřeženě,
vzali život svaté ženě,
k zemi klesá Ludmila, Ludmila.
(R:)
4. Českým nebem hvězda září.
Kněžna svatá s něžnou tváří,
mučednice Ludmila, Ludmila,
zahloubaná v Boží kráse,
stále za nás přimlouvá se
v nebi svatá Ludmila, Ludmila.
(R:)
