Text
1. Namaluj mi svět, když se s jarem jeho šaty mění.
Jak v horách taje led, všechno chladné padá v zapomnění,
vždyť já vidět chtěl, co na první pohled vidět není,
tak namaluj mi zem, když půlnoc střídá rozednění.
Jak vypadá slon, když ho polyká had,
jen neboj a zkus to, proč měl bych se smát.
2. Namaluj mi stráň, na ní jednu ovci zatoulanou
a malou dětskou dlaň, jak svírá hračku okousanou.
Namaluj mi stín, kterým oáza kus pouště mění,
a její proměnění, když máš pískem studnu zasypanou.
Jak v potoce proud loďku unášel dál,
že chtěl jsi s ní plout, když jsi na břehu stál.
3. Namaluj mi svět, nic složitého na tom není,
pozor na růžovou, ta denní světlo často mění,
nebo černá s bílou, to často všichni dobře vidí
a pak spoustu lidí čeká jednoho dne probuzení.
Pak pochopí snad, co chci pochopit hned,
co znamená dívat se a nevidět.
4. Namaluj mi svět, když se s jarem jeho šaty mění.
Jak v horách taje led, všechno chladné padá v zapomnění,
vždyť já vidět chtěl, co na první pohled vidět není,
tak namaluj mi zem, když půlnoc střídá rozednění.
Jak vypadá slon, když ho polyká had,
jen neboj a zkus to, proč měl bych se smát.
