Text
1. My dobrou matku máme, ta stále o nás ví,
když se k ní utíkáme, na prosby odpoví.
Zná život, který tíží, vždy láskou oplývá,
je nadějí, co máme, když sil už ubývá.
R: Maria, Maria, Maria, Maria.
2. Chce i tvou matkou býti, když se k ní přiblížíš
a povíš, co tě tíží, o lásku poprosíš
a vezme tě za ruku a něžně pohladí,
bolesti, utrpení, svou láskou zahladí.
R.
3. A proto i já k tobě se, matko, utíkám,
s tvým Synem v každé době chci býti také sám,
žít nadějí a láskou a vždycky za ním jít,
bych jednou také v nebí tvou radost mohl mít.
R.
