Text
1. Dáváš milost svou
pouštím i pustinám,
když dovolíš, aby pramenem,
co v nitru skrývají,
spálenou smyly zem.
Dej, Pane, milost svou i nám.
2. Zámky spoutaných tvá ruka odmyká,
tvář rozjasní se, když vejdeš tam,
kde slzy stékají, ať tvé světlo proniká.
Dej, Pane, milost svou i nám.
3. Svou milostí a svým pohledem
pronikáš tmou, v níž se ukrývám,
řekni slovo jen,
do duší přijde den.
Dej, Pane, milost svou i nám.
