Text
1. Krouží labuť v oblacích
bílá jako sníh,
smí už letět za sluncem,
už směr jí teplem dává,
přichází její první cesta daleká,
snad proto ani nespěchá,
já vídal růst ji na řekách
a teď mi křídly mává,
musí dál za svým posláním,
já vím, vím.
R: Stoupat jak dým,
já chtěl bych říct jí: "Též poletím,
dávno už vím, že s tebou
cestu svou neztratím
a z výšek vidím, jak malý jsem,
jak vypadaj' hory a zem,
uč mě hlétat a žít, uč mě létat a žít."
Tíhu svou znám,
čas labutí když se přiblíží,
v lásce je mám,
snad proto už mě nic netíží
a z výšek vidím, jak malý jsem,
jak vypadaj' hory a zem
uč mě létat a žít,
uč mě létat a žít.
2. Mizí labuť v oblacích bílá jako sníh
a já v rozpacích tu stojím,
hledám její pohled hřejivý,
že zůstal jsem tu sám,
je asi jenom malý klam.
Snad mě tady nenechá,
snad se brzy vrátí
a zas mě bude učit
žít, ó, žít, žít, chci žít.
R.
