Zdráv buď, otče

1. Zdráv buď, otče od nás milovaný, jehož Slezsko dalo Moravě, k mučednictví Bohem povolaný, kříž jsi nesl k jeho oslavě. Jako slunce plaší noční stíny, osvítil jsi luhy domoviny, nedbals potu ani únavy, svatý Jene, perlo Moravy. 2. S nevěrou jsi vedl stálé boje, věrnou láskou překonával strach, jako pastýř chránil stádo svoje, rozsvěcoval světlo v temnotách. A když Pán ti pokynul svou dlaní, těžký kříž jsi přijal bez váhání, nebeské jsi hoden oslavy, svatý Jene, perlo Moravy. 3. Ústa tvoje nikdy nezjevila, co jsi věděl jako zpovědník. Muka tvého ducha nezlomila, obstál kněz a Kristův učedník. Pohled obracel jsi k nebes výši, jménem volal jenom po Ježíši, který rány láskou uzdraví, svatý Jene, perlo Moravy 4. Na mučidlech v nevýslovné trýzni modlitbou se stává každý vzdech. V těžké zkoušce sílí tě svou přízní Kristus, přítel mučedníků všech. On když břímě na ramena vloží, v lidskou slabost vstoupí síla Boží, překonává strach a obavy, svatý Jene, perlo Moravy. 5. Třikrát mučen mlčíš neoblomně, Kristu celým srdcem oddaný, ani skřipec, ani plamen ohně nepřinutí kněze k doznání. V žaláři pak měsíc v umírání jazyk, který mlčel, bez ustání modlitbami Pána oslaví, svatý Jene, perlo Moravy. 6. A když Pán tě k sobě povolává, dohasíná zář tvých zřítelnic, s tělem, duší sebe odevzdáváš v náruč, kterou Ježíš jde ti vstříc. Anděl s palmou vítěznou tě vítá, mezi Slovanů tě světce čítá, k českému tě bratru postaví, svatý Jene, perlo Moravy. 7. Nezapomeň, otče, lidu svého, oroduj tam za nás u Pána, ať lid moravský vždy chrání zlého, ve víře je jeho záchrana. Veď nás s Cyrilem a Metodějem, k vlasti nebeské ať věrně spějem, kde tě tvůj lid jednou pozdraví, svatý Jene, perlo Moravy. 8. Povolávej k práci na vinici z našich rodin nové dělníky. Utuž věrné, probuď dosud spící, učiň už ten zázrak veliký. Ať se národ v zdravém jádru pozná, omyly a bludy svoje dozná, ať se vrátí v drahých dětech svých do rozpjatých rukou Kristových!