Co již dávní proroci

1. Co již dávní proroci lidem zvěstovali, Duchem svatým pohnuti viděti si přáli, Krista Pána vtělení v život Panny čisté, toho jsme se dočkali v tomto čase jistě. 2. I na nebi andělům zdálo se předivné jeho svaté vtělení a velmi tajemné. Od věků neslýchaná milost tak přehojná, aby Bůh vzal na sebe podobu člověka. 3. Obrať k nám svou vlídnou tvář, přežádoucí Pane, ať se hříchů odřeknem, v lásce přebýváme. Převznešený hosti náš, přijď k nám ve svátosti, navštiv duše pokorné z nebeské výsosti. 4. Jakkoli jsme zhřešili, o milost prosíme, již jsme nezasloužili; k tobě se modlíme: učiň pro své vtělení, všemohoucí Pane, ať s čistotou srdečnou na tebe čekáme. 5. Čiňme pravé pokání, špatný život změňme, jako věrní sluhové Pána vyčkávejme. Stále stojí u dveří, ustavičně tluče, zda by našel čistý dům u tebe, člověče. 6. Jak můžem, usilujme, o milost pracujme a Krále nejvyššího vždy v svém srdci mějme. Ó vtělený Ježíši, dej nám zde svou milost a po tomto životě v nebi věčnou radost.