Zítřek

1. Až se zítra probudím, zda vstanu pak? Když květ dozraje v ovoce a ze semena stromy... co já? Má li vůbec smysl žít, tak pro co pak? Jeli tahle cesta bez konce, proč po ní vůbec chodit já mám? R: Doufám, že spatřím Tvoji tvář a uslyším jak říkáš, že máš mě rád. Doufám a nechci plakat tak, že přes ty slzy nepoznám Tvoji tvář. Vždyť zítřek jsi stvořil pro mě. Ooo, Ooo, Ooo, zítřek jsi stvořil pro mě. 2. Proč se bojím usnout, probudit? Že zítřek bude krásnější, než žití moje nynější, že probudím se s Tebou. B: Proč nepřeskočit dnešní den, to čekání na západ slunce, zda bude to probuzení stejné? Já chci být přímo motýlem a nečekat na zakuklení. Budu já ten motýl který létat má?