Text
1. Věřím, že každý má svůj duchovní svět, jenž v myslích se rodí a roste jak kvítí.
Však nepřítel nespí, chce ti svobodu vzít,
tak nenech se zlámat, zkus na odpor jít!
2. Už dávno to bylo, kdy jsme ztratili ráj a duši svou v boji teď vystavit maj´.
Na souboj se zlem teď vydat se máš, tak bojuj dál, tak bojuj dál!
3. Teď vyzbroj se k boji, už nadešel čas, už zaslech´ jsi z dálky zlé polnice hlas.
Tak vyzbroj se vírou a zkus s odvahou stát. Už přišla ta chvíle!
R: Dál jdou vá—á—álkou, dál vstříc jsou bídě dnů,
Dál jdou vá—á—álkou, kráčí k zemi snů.
4. Tak neměj strach víc a odhoď ho stranou, nenech se zmást, ty věci tě klamou.
Lstivý had nespí, on naopak bdí a na chvíli čeká, kdy zaútočí.
5. Zavlád stín a přivlekl chlad, lhostejnost lidí a po lásce hlad.
A duši ti svírá jen palčivý hlad. (Ááááááá!) Co bude dál?
(R:)